Jak vytřídit hračky s tříletým dítětem

Co si myslíte, že by udělalo vaše tříleté dítě, kdyby ráno zjistilo, že mu přes noc zmizely všechny hračky? Pro inspiraci popíšu, jak to proběhlo u nás.

Proč jsem se k něčemu takovému rozhodla? Ochudit své dítě o hračky? Protože si s těmi všemi hračkami stejně nehraje. Protože ho dokonce některé rozčilují. Protože chci najít jeho ideál a dát mu příjemný pokojíček, jen s těmi věcmi, které opravdu chce.

Rozhodla jsem se pro radikální řešení. Odnesla jsem všechny hračky na půdu. Zůstala jen oblíbená hračka na spaní , výtvarné potřeby a jedna knížka. Každý den dostane jednu hračku na kterou si vzpomene a řekne, že ji chce. Takto jsem to měla v plánu na jeden měsíc.

první týden

První den
Po probuzení si při prvním projítí pokojíčkem ničeho nevšimnul. Po 15.minutách si pro něco šel a zjistil, že jsou všechny šuplíky a skřínky prázdné. Jen jsem slyšela z pokojíčku větu ,,Aaa máma uklízela“. A odešel pryč. Žádné drama se nekonalo.

Prostě se šel věnovat něčemu jinému. Vysvětlila jsem mu, že přes noc zmizely, ale kterou si zavolá, tak se vrátí. První den si řekl o balonky. Takové ty co bývají v bazénku. ( Beru to jako balení, tak jsem je dala zaráz a ne po jednom.) Zkoušel s nimi všechno možné. Dlouze a kreativně si s nimi vyhrál. Vystačily na celý den.

Druhý den si řekl o autíčko. Dostal autíčko.
 
 

Třetí den chtěl další autíčko. Trošku si pohrál a pak mi řekl, že je můžu klidně zase schovat, že je nepotřebuje. Ten den byl sám v pokojíku a bylo takovéto podezřelé ticho. Znáte to. Sice jste rádi za klid, ale raději se jdete podívat, co dělá. Moje milované dítě mělo kreativní chvilku a pomalovalo celý pokojík kolem dokola, přes skříně, zdi, topení, prostě všechno. Šlo vidět, že si dal záležet. Zhrozila jsem se, ale jelikož jsem den předtím též malovala obrázky na zedˇ, sice ne fixama, ale barvou na zedˇ, tak jsem věděla kdo ho inspiroval. Proběhlo drama, ale poté jsme se rozhodli, po společné domluvě umýt jen nábytek a jeskynní malby na zdi nechat.

Čtvrtý den si přál tašku, ve které nosí plyšáka na spaní ven.
 

Pátý den kytaru. Sedl si na malou židličku na dvorku, pustil slepice a uprostřed houfu slepic brnkal na kytaru

Šestý den nic nechtěl

Sedmý den též nic..

po třech týdnech

Už jsou to tři týdny, co jsem schovala všechny hračky na půdu a po jedné je po dni vytahovala. Někdy si mé dítko řekne o jednu věc někdy o nic. Občas se zeptám, jestli něco nechce, ale spíš to vyjde ze situace. Častěji si domů nosí kameny, které umývá , barví, a pak zase umývá.

Co se změnilo? Mnohem více tvoříme. Někdy něco vymyslím já, jindy mě do tvorby přemluví . Malovali jsme na trička, zdobili kameny, navlékali korálky, vyráběli rakety z rulek, tancovali jsme,..

Méně věcí prospívá nám oběma. Nemusím tolik uklízet a syn má kolem sebe jen to co opravdu používá a co má rád.

Po měsíci všechny hračky vracet do pokojíku nebudu a už trochu tuším, jak je vytřídím.

Po čtyřech týdnech už jsem dostala chutˇ hračky zase trochu přetřídit. Myslím všechny co doma máme, ne ty co už jsme vytáhli.

Co šlo z domu
-většina plyšových hraček (stačí jeden hlavní a dva jeho kamarádi)
– rozbité hračky, které už nejde opravit
-reklamní postavičky a potvory z Kinder vajíček
– na co už je tříleté dítě velké a nechci schovávat pro sourozence nebo vnouče
– co bylo vícekrát, třeba stavebnici jsme dostali už čtvrtou a od jiné značky
– vše čeho mi přišlo na jeden druh mockrát
– knihy na které už je velký a nechci schovávat pro další

Co jsem nechala schované
většinu autíček, ostatní hudební nástroje, dřevěné kostky, stavebnici, nářadí k ponku, zvířátka, magnetické puzzle, dřevěný vláček, kaleidoskop, rybičky,…

Co nechám schované
– knihy na které je ještě malý
-vše na co je ještě malý

Třídění je dost individuální činnost, protože každý je jiný. Nám hodně lidí doporučovalo Lego, jak si s tím jejich děti vyhrají, ale když se pokusíme stavět doma my, tak po pár vteřinách s tím třískne a řve, že nechce stavět. Možná ho to bude bavit později, nevím.

Občas sleduji, co mé dítě zaujme na návštěvě za hračku nebo i v hračkářství.( Nemáme problém si prohlédnout celé hračkářství a nic nekoupit. Žádné scény se nedějí.)
Snažím se neovlivňovat, co je holčičí a co klučičí, atˇ si vybírá podle sebe. Chceme přeci, aby se naše děti uměly rozhodovat, ne jim vnutit, co mají chtít. Když jsme sami, tak s tím nemám problém, ale jak máme společnost, tak to jde hůř.

Po čtyřech týdnech v poloprázdném pokojíčku, jsem měla chutˇ jej trochu dozdobit. Pověsila jsem do teepee čtyři modré rybičky s bambulkami. Byl to kolotoč nad postýlkou, který byl poslední dva roky na půdě. No úspěch to nemělo. Už druhý den mi říká, atˇ to odnesu zase schovat, že to tam nechce.
Sice neúspěch, ale možná jeden krok k samostatnému třídění bez mámy.

po měsíci

Měsíc uběhnul jak nic, tedy pro mne. Dětem to utíká pomaleji. Jak se tedˇ bydlí v pokojíčku a co uděláme se zbytkem hraček? Co nám čas s minimem hraček dal? Jako i dříve, většinu času tráví tam, kde je máma. Ted je to momentálně na dvorku, protože je krásně. V pokojíčku jsme jen občas, ale když si odběhne pro hračku, tak ví přesně, kde ji má. A když je chvíli v pokojíčku sám, tak už netráví čas naházením všech věcí na jednu hromadu. Vezme si jen to, co chce použít.

výhody
– Krom vysátí v pokojíku neuklízím. Těch pár hraček si zvládne uklidit sám. Samozřejmě s mojí podporou. 🙂
-Protože si každou věc uložil sám, tak přesně kde co je.
Ví co má.
– Má jen to, co používá.
-Sám si řekne, když v pokojíku něco nechce, atˇ to odnesu pryč.

A tedˇ co se zbytkem věcí. Některé hračky užije možná až bude starší. Tříleté nepotřebuje být zavaleno hromadou věcí. Ale jelikož si určitě nepamatuje vše co měl a jak se to všechno jmenuje, tak jsem ho přivedla k místu, kde je zbytek hraček a řekla mu, že si může vybrat co chce a vzít do pokojíčku, ale že si musí vybrat. Všechno tam nosit nebudeme. Počet si určil sám. Vzal sebou jen plyšového psa, manáska a hadrového anděla. Řekl mi, že musí domů, že by tam brečely a ostatní hračky a hry tam nechal. Tedˇ už ví, kde má ostatní věci a za pár hodin se vrátil ještě pro jedno zvířátko. Od té doby tam nešel. Už je to pár dní.

Kolik potřebuje jedno dítě hraček? V dokumentu Mimina vidíme št’astné děti i bez jediné hračky. To, kolik mají naše děti hraček je nejvíce na nás.

All-focus

Časopis, který pomáhá čtenáři vytvořit jednodušší život. Méně věcí, více lásky.'' Více informací o nás se dozvíte zde https://casopisminimalisti.cz/o-nas/
Komentáře
  1. Nathan napsal:

    Zajímavý způsob, konečně jsem pochopil, o co se nejspíš pokoušela má matka, ač ta to bohužel vzala za ten špatný konec a selektivně likvidovala vše, na čem mi záleželo. Dlouho jsem se pak nemohl zbavit zlozvyku zahazovat a úmyslně ničit věci, které mě činily šťastným.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Zábavný test pro určení typu nakupování.
  • Potkáme se na Facebooku
  • Nejnovější články
  • Kategorie